Reviews


2021

Koncert Slovenskej filharmónie a Vysokej školy múzických umení

Viera Polakovičová | 9.máj 2021, operaslovakia.sk

"Slovenská filharmónia a Rastislav Štúr uviedli koncert Predohrou k opere Figarova svadba, KV 492 W. A. Mozarta pred áriou Grófky a k Čajkovského árii premostili program Polonézou z 3. dejstva opery Eugen Onegin. Obe rýdzo orchestrálne vsuvky boli bonusom pre takmer sviatočnú chvíľu prvého stretnutia filharmonikov s publikom. Vypointované a čisté v Mozartovi a vkusne tanečné v Čajkovskom. Štúr žiaril."

________

Oslava Beethovena s Bršlíkom, Mikulášom a Sajko

Zuzana Vachová / 6.máj 2021, mojakultura.sk

"Dirigent Rastislav Štúr od prvého taktu predohry k baletu op. 43 Prometeove stvorenia - burácajúceho fortissima, staccata orchestra, predstavil svoju premyslenú koncepciu, kráčajúcu v intenciách historického kontextu, no zároveň sa mu podarilo nájsť pekný prienik so súčasnou estetikou zvukovosti."

"Allegro molto e con brio, bola zvládnutá v podaní filharmonikov mimoriadne efektne a kompaktne pod taktovkou Štúra."

"V mimoriadne dobrej kondícii sa ukázali aj sláčiky: technicky dobre zvládnuté, pohyblivé behy v rýchlom tempe zahrali s mozartovskou ľahkosťou, gradujúcim úsekom v tutti častiach orchestru nechýbalo zmienené beethovenovské dramatično, precízne dodržaná dynamika, presné nástupy a s citom zahraté odťahy, bezchybne zneli aj plechové dychy a oproti mohutným, forte úsekom, sa prekrásne vynímali tie lyrické pasáže. Štúr dbal o základný princíp: do ouvertúry je potrebné skoncentrovať všetko: na malej ploche zhutnil príbeh, kontrasty, drámu, lyriku, vypovedal hlavnú aj vedľajšie témy, pričom sa mu podarilo udržať kompaktnosť diela a napätie."

"A tiež pri precíznom, kvalitnom hudobnom naštudovaní dirigenta Rastislava Štúra."

________

Beethovenovo jubileum v znamení Prometea a Olivovej hory

Terézia Ursínyová | 4. Máj 2021, operaslovakia.sk

"Predvedenie predohry k baletu Prometeove stvorenia v podaní Slovenskej filharmónie a naštudovaní dirigenta Rastislava Štúra zaznelo plnokrvne, monolitne, ako základný hudobný panel beethovenovského večera. Orchester je na zvukovom zázname vyrovnaný a hudobne precízny v každej nástrojovej skupine."

"Rastislav Štúr odviedol so Slovenkou filharmóniou, Slovenským filharmonickým zborom i sólistami jeden zo svojich najväčších výkonov."


2019

V SND mal koncert Pavol Bršlík - náš veľký tenorista vo svete umenia

Terézia Ursínyová, 18. októbra 2019, operaslovakia.sk

Koncert, naplnený do posledného miesta na prízemí i balkóne novej budovy SND, sa začal sústredene predvedeným, interpretačne detailne naštudovaným, ohňom dirigenta posväteným Intermezzom z Pucciniho opery Manon Lescaut. Rastislav Štúr v tomto orchestrálnom čísle potvrdil svoju pozíciu dirigenta prvej opernej kategórie, ktorý dokáže s orchestrom národnej scény predviesť veľké večery. Škoda ho na poste riaditeľa... Všetky inštrumentálne sprievody, až na malé výnimky v nástupoch, boli aj vo vokálnych číslach detailne vypracované, s mimoriadnym citom k sprievodu popredných sólistov a zboru.

________

Operní panorama Heleny Havlíkové (251)

Nekoranec - Costello, Helena Havlíková, operaplus.cz

A to i díky skvělé podpoře PKF - Prague Philharmonia a především dirigenta Rastislava Štúra. Tento obrovský operní praktik, ředitel a šéfdirigent Opery Slovenského národního divadla a stálý hostující dirigent Slovenské filharmonie, řídil orchestr tak, aby doslova dýchal se sólisty a empaticky rozšířil jejich výrazové rozpětí o další vrstvy. Takového dirigenta můžeme z operní Prahy SND jen a jen závidět.

________

Křest CD Petra Nekorance při koncertu se Stephenem Costellem

Zuzana Dřízalová

"Dirigent Rastislav Štúr zacházel s tělesem velmi citlivě a i v průběhu árií vedl hráče v takové dynamice, že zpěváci vynikli ve svých nejkrásnějších barvách."

________

GLOSA: Koncert spojil dva tenory, skutečný tenorový lesk však chyběl

Věra Drápelová

PKF - Prague Philharmonia pod taktovkou Rastislava Štúra potvrdila, že v doprovázení pěvců je naší špičkou a že i nezbytné instrumentální vsuvky, v tomto případě z Massenetova Werthera a Donizettiho Favoritky, umí zahrát nejen s orchestrálním leskem, ale i s určitým komorním vkladem.


2018

Tosca, SND

Hudobné naštudovanie Rastislava Štúra obsiahlo všetky roviny veristickej partitúry. Malo drámu, lyriku, dynamické kontrasty, emócie a v tempách sledovalo sólové hlasy. Na plastické gestá dirigenta reagoval orchester i zbor (pripravil ho Ladislav Kaprinay) s neskrývaným zanietením, tvoriac pilier nespochybniteľný akýmkoľvek vizuálnym tvarom.

Pavel Unger, Pravda, 5.6.2018

_________

https://operaslovakia.sk/slovenska-filharmonia-nezamrzla

_________

Sadko, SND

Korsakovova hudobná partitúra je preniknutá ruskou melodikou, rytmom, motívami, ktoré skladateľ vypracoval do orchestrálneho ohňostroja. Interpretačne to bola jedna z veľkých úloh pre orchester Opery SND a jej šéfdirigenta Rastislava Štúra. Pre poslucháčov a návštevníkov oboch premiér to bol však najväčší umelecký zážitok z opery. Bolo z neho cítiť nielen veľký rešpekt pred dielom, bohatým na farby, ruské motívy a nálady, ale aj súlad rôznorodých a početných inštrumentov veľkého orchestra, ale aj výsledný silný dojem z ambície šéfdirigenta, ktorý navyše náročné inštrumentálne dielo (s neobyčajne intímne prednesenými medzihrami) zosúladil s úctou voči spevákom na scéne.

Terézia Ursínyová, operaslovakia.sk

_________

Rastislav Štúr si vychutnával pestrofarebnosť inštrumentácie, jej dôvtip, majstrovskú kombináciu nástrojov, ale strážil rovnako aj náročné rytmické konfigurácie. Snažil sa diferencovaním zvuku prekonávať aj zdĺhavejšie pasáže (najmä v prvej časti večera, v ktorej sú štyri zo siedmich obrazov), kde tok deja poľavuje z akčnosti. Veľké zborové pasáže boli tiež starostlivo pripravené a prednesené vo veľkom dynamickom oblúku. Pokiaľ zbor vyšiel do prednej časti javiska (zeminou pokryté pódium trocha pohlcovalo zvuk), znel v plnej farebnej kráse a sile. Z hudobnej stránky mala druhá premiéra ešte vyššiu úroveň ako piatková.

Pavel Unger, operaplus.cz


2017

Il Trittico, SND (Puccini)

Hudobne prejavil Rastislav Štúr veľkú dávku empatie voči pucciniovskému slohu. V tempách sa pridržiaval skôr rýchlejšej pulzácie, v orchestri otváral priestor pre sýte farby a dynamiku zväčša držal v intenciách javisku rovnocenného, no hlasy neprekrývajúceho zvuku. Rizikovejšie miesta v prvej tretine Angeliky preklenul nápadito, orchester ponúkol dostatok niekedy až impresionistického pradiva. Oblúky k dráme sú však pre Štúra najpríťažlivejšie, no ani tu nezabúdal na hlasy.

Ohnivé tempo a takmer stopercentnú zladenosť nesmierne náročných ansámblov zabezpečil Rastislav Štúr svojou čitateľnou taktovkou a nákazlivou muzikalitou. Nasadil vskutku briskné tempá a výsledok na prvej premiére nemožno nazvať inak ako strhujúci.

Pavel Unger, operaplus.cz

________

Pilierom bratislavského Triptychu je jeho hudobná podoba. Rastislavovi Štúrovi je Puccini blízky svojím temperamentom, šťavou vo farbách a dramatickými gradáciami.

Pavel Unger, Pravda, 22.2.2017

________

Dirigent Rastislav Štúr s orchestrom SND interpretoval Pucciniho hudbu s citlivosťou a citovosťou. Orchester znel vo chvíľach intermezz plnokrvne, s výbornou dynamickou diferencovanosťou. Po impresívnych delikátnostiach ouvertúry, sól a ženského zboru v Sestre Angelike, prešiel k ostrosti a panovačnosti vo vokálnych číslach Kňažnej - až po rezignáciu Angeliky s mnohými dramatickým vrcholmi i stíšeniami jej veľkej árie "Senza mamma".

Terézia Ursínyová, operaslovakia.sk

_________

Na dramatickom vyznení inscenácie má však zásadný podiel vynikajúce hudobné naštudovanie Rastislava Štúra. Neľahkú partitúru pripravil veľmi precízne, technicky vyspelo a so silným dramatickým nervom. Orchester znel v neprajných akustických podmienkach malej orchestrálnej jamy historickej budovy SND v prekvapivo krásnom zvuku a mimoriadne vyrovnane. Dirigent preferoval najmä svižné tempá a skúsene vybalansoval pomer medzi zvukovou hutnosťou dramaticky vypätých momentov a speváckymi možnosťami.

Jozef Červenka, Hudobný život 3/2017


2016


2015

Štefan Kocán a Mária Porubčinová - koncert ušľachtilej krásy

Už v prvom čísle koncertu naznačil maximálne sústredenie a formu nielen sólista, ale aj dirigent Rastislav Štúr, dobre rozumejúci ľudskému hlasu, jeho farbe a nosnosti, ako aj dynamickým jemnostiam partov. Pod vedením R. Štúra hrala Slovenská filharmónia priam čarovne a lahodne už v Mozartovi - najmä v dominujúcich sláčikových sekciách. Sústredenie orchestra a evidentná chuť muzicírovať, boli aj znakom následnej predohry k Mozartovej Čarovnej flaute, so všetkými štýlovými znakmi klasickej partitúry, s naznačením hudobného priebehu, deja a charakterov opery, ktoré Mozart načrtol už v predohre.

Oddychom pre basistu bola predohra k Verdiho Sile osudu -hudba, v ktorej je predznamenaná tragédia celého deja, hlavné témy a motívy, hudobná esencia celej opery, pričom predohra ústi do lyrickej časti. Zvlášť treba vyzdvihnúť z vynikajúco znejúcej celej Slovenskej filharmónie - pod jasným, čistým a strhujúcim gestom Rastislava Štúra - zvuk dychovej sekcie, ktorá znela v nástupoch ako jednotný celok.

Terézia Ursínyová on 12. február 2015, www.operaslovakia.sk


2014

Piková dáma, SND Bratislava, 23. a 25.máj 2014

"Dirigent Rastislav Štúr kreslil dramatický oblúk s veľkým zmyslom pre ťah celku i detail. V orchestri boli emócie, filigránska lyrika, búrlivé vlnenia..."

Pavel Unger, Pravda 27.máj 2014

___________

"Štúr vzal na seba požiadavku orchestrálneho naštudovania Pikovej dámy, ktorú možno symbolicky nazvať ďalšou z troch posledných symfónií Čajkovského. Sýta, na nástrojovú sadzbu bohatá, viac než iba podfarbením vokálnych hlasov napísaná partitúra je akoby samostatným symfonickým prúdom. Od úvodnej ouvertúry, následne cez sedem obrazov a dva samostatné orchestrálne intermezza predostiera pred poslucháčom hlavné hudobné témy, rozvíja ich do veľkolepých hudobných obrazov, plných inštrumentálnych farieb, dynamických vzopätí, vlnení, nálad, výbuchov, vášní, ale aj do stíšených melódií - napríklad v prekrásnom spomínaní grófky v 4. obraze (mimochodom: túto melódiu - ako jedinú - prevzal Čajkovskij z Grétryho opery Richard Levie Srdce...).

Rastislav Štúr patrí v naštudovaní Pikovej dámy k vedúcim osobnostiam Čajkovského majstrovskej hudobnej drámy, veď vyše tri hodiny "nezišiel" z centra poslucháčskej pozornosti - a plnými dúškami priblížil hlbinný svet Čajkovského génia."

Terézia Ursíniová, 27.máj 2014, www.operaslovakia.sk


2013

Velké finále 55. Smetanovy Litomyšle

3.7.2013 Svitavský deník str. 8 Svitavsko/U nás doma ZDENĚK VANDAS

Smetanova Litomyšl

Litomyšl - Možná se leckomu zdál podtitul závěrečného festivalového koncertu - Velké finále - snad trochu nadnesený, ale nedělní večer jeho oprávněnost potvrdil. "Malý Silvestr" (přesně polovina roku) se stal další událostí letošního ročníku. Dostat tolik umělců na pódium, to asi dalo organizátorům pořádně zabrat. Považte - Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie a Český filharmonický sbor Brno na jednom jevišti! Ale povedlo se! Hlavní zásluhu na tom měl nesporně hlavní dirigent Rastislav Štúr, který dal všem tělesům patřičný prostor a sladil je dohromady. Hrála se hudba 20. století, v první části úryvky z Bernsteinovy West Side Story a jeho Chichesterské žalmy. V nich se zaskvěl velký talent (ještě vlastně kluk), velmi nadaný David Cizner, kterého možná čeká skvělá budoucnost. Ve druhé polovině večera zazněl Exodus Wojciecha Kilara a filmová hudba, suita Ben Hur Miklóse Rózsy. Zakončení festivalu možná že poněkud netradiční, ale působivé. Celkově pěkný zážitek pro vyprodané, jak se stalo po celý průběh festivalu v Litomyšli zvykem, hlediště zámeckého nádvoří.

Velké finále

Při pohledu na orchestrem zaplněné pódium druhého nádvoří Českou filharmonií při zahajovacím koncertě, při Koncertě plném překvapení, ale i v jiných festivalových večerech si možná leckdo položil otázku, jakým způsobem se na tuto, byť relativně velkou plochu umístí v závěrečném festivalovém večeru dva orchestry a sedmdesátičlenný smíšený sbor. Pořadatelé v Litomyšli jsou však ostřílení matadoři a dokážou nemožné. Asi málokterý z návštěvníků závěrečného koncertu se kdy setkal s tak velkým aparátem účinkujících. Samozřejmě propojení dvou špičkových orchestrálních těles není snadné, a to z mnoha důvodů. Vše ale bylo vyřešeno diplomaticky a k všeobecné spokojenosti. První polovině dominovala Pražská komorní filharmonie a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK byl tělesem spoluúčinkujícím, v druhé polovině si obě tělesa tyto pozice vyměnila. Pro návštěvníka koncertu to bylo snadno identifikovatelné už pohledem na koncertní mistry a první hráče ve skupinách. V první polovině seděli u prvního pultu oba koncertní mistři PKF bratři Jan a Jakub Fišerové, po přestávce koncertní mistr FOKu Rita Čepurčenko a její zástupce Antonín Pergler. Vzniklo těleso obdivuhodné jak svou kvantitou, tak v prvé řadě kvalitou. S výjimkou úvodní skladby večera (Symfonické tance z West Side Story Leonarda Bernsteina) s ním účinkoval na adekvátní úrovni Český filharmonický sbor z Brna se sbormistrem Petrem Fialou. Hlavním mužem večera byl dirigent Rastislav Štúr, který zkušenou rukou dokázal všechna tělesa stmelit k pozoruhodnému výkonu.

Mimořádnost závěrečného Velkého finále spočívala v neposlední řadě ve zvoleném repertoáru. Tvořila jej hudba dvacátého století, a to v pozoruhodném žánrovém rozsahu. První polovina večera patřila Bernsteinovi - kromě zmíněných Symfonických tanců zazněly ve světě i u nás velmi oblíbené Chichesterské žalmy. U nich se zpravidla očekává sólo ve 2. části (Hospodin jest můj pastýř), skladatelem určené chlapeckému hlasu. Ten part není snadný. Ovšem talentovaný David Cizner je dítě nadané a podaří-li se citlivě zdolat jeho budoucí mutaci, vyroste z něho jistě pozoruhodný umělec. Jeho výborný a příjemný výkon donutil vyprodané hlediště k bouřlivému potlesku uvnitř skladby. Opravdu monumentální finále zajistila dvě díla v druhé polovině večera. Z hlediska dramaturgického zvítězil (a nejen v této druhé polovině) sborově-orchestrální Exodus Wojciecha Kilara - kompozice vystavěná na minimalistickém principu ve spojení s koncepcí postupné gradace, jakou dodnes posluchače oslňuje Ravelovo Bolero. Obraz slavného židovského exodu zde dostává další specifickou podobu, avšak fascinuje i ty, kteří k poslechu přistupují jako ke zcela absolutní hudbě, tedy bez této programní vize. Celý večer a tím i celou Smetanovu Litomyšl uzavřela suita z původní hudby k filmu Ben Hur Miklóse Rózsy. Na plátně strhující děj pouze umocňuje. Při takto koncertním provedení se stává působivou hudební básní i pro nenáročného posluchače. A tak celý večer měl působivou koncovku a uzavřel tak jubilejní 55. ročník festivalu, z mnoha hledisek jeden z nejúspěšnějších v celé jeho historii!

Bohuslav Vítek


2012


2010

Gounod: Faust, SND Bratislava 2010

sobota, 27. března 2010 , autor: Jan Leskovský

Jestliže orchestr v čele s dirigentem má být oporou a nikoliv soupeřem sólistů, pak se právě Rastislavu Štúrovi podařilo této vzácné rovnováhy docílit.

Štúrův orchestr nehraje, ale vypráví. A to od začátku až do konce. Takové množství odstínů hudebních barev během jednoho večera bylo vskutku obdivuhodné.

Stejnou chválu nelze upřít ani sboru pod vedením Blanky Juhaňákové. Hudba zkrátka plynula. Místy ve světlých odstínech pohádkově nebeských, jinde v sytých barvách temných sil podsvětí.


2008


2007

Martin Jemelka

Referenční Taras Bulba, Martin Jemelka

Vrcholem večera byl ale jednoznačně Janáček v podání slovenského hosta, v Čechách se pravidelně objevujícího dirigenta Slovenského národního divadla Rastislava Štúra. V Ostravě všeobecně známého třídílného Tarase Bulbu podle Gogolovy předlohy přednesl nevídaným způsobem: přinutil filharmoniky, kteří by jistě právě toto dílo mohli hrát i poslepu, k dramatickému pojetí, k suchému a konkrétnímu zvuku s minimem vibráta, v němž nezanikala sóla dřevěných dechových nástrojů, a k neslýchaně detailní práci s dynamikou (nástroje se navzájem nekryly ani v tutti pasážích). Od prvního taktu to byl jiný Janáček, než na kterého jsou abonenti zvyklí, a že mají Tarase v oblibě! Byl to zase jednou ten sršatý, avantgardní, moderní Janáček, spíše Stravinskij než Strauss, strhující a skvěle vygradovaný. Ostatně ovace publika a volání bravo před pauzou nebralo konce. Na koncertním pódiu si tedy Janáček opět obhájil svou dávno vydobytou pozici.


2005

REVIEW: Crowd appreciates Prague Symphony's work

BY JOHN CUTLER / For the Lincoln Journal Star

A love affair developed quickly Friday night at the Lied Center for Performing Arts.

The Prague Symphony Orchestra was in town. About 1,500 patrons were ready for the all-Beethoven playbill. With the downbeat from conductor Rastislav Stur for with the opening "Leonore" Overture No. 3, the love affair began.

Pianist Navah Perlman joined the orchestra for Beethoven's Concerto No. 3, the C minor work that is said to to have been a turning point in Beethoven's musical thought.

Perlman handled the work with convincing technique, but her style was overbearing for the tambour of the concerto. The heavy late-Romantic approach was noted but not needed in the first movement cadenza.

The large crowd did appreciate Perlman's effort on the concerto. Perhaps just as welcome was the sterling work of Prague Symphony soloists on this piece.

But it was the ensemble's pristine interpretation of the famous Symphony No. 5 that solidified its adoration by patrons.

Prague Orchestra sections offered exacting unities and dynamics, though the brass at times overbore the middle and low strings. Winds embellished Beethoven's phrasings with perfection.

Stur carefully crafted the final 64 measures of the famous symphony to build energy and emotions in the right places, driving, then backing off the full orchestra as needed.

Audience members were enthralled, and players caught the sense of the house's enamor with Beethoven's impeccable composition.

It was obvious that Stur and his orchestra were sending the good energy back to the house. At the work's end, Stur walked the stage, singling out his soloists, with the biggest roar of the standing crowd coming for percussionist Svatopluk Cech.

Cech's red-dyed, rocker-style hair was as catchy as his magnificent work on tympani.

Only a Czech encore would be acceptable, of course, so Stur and the orchestra pulled out the fiery Dvorak Slavonic Dance No. 15, again to the crowd's delight.

After the concert, Cech was all smiles. "We really enjoyed playing here," he said.

Exuberant patrons left the concert smiling, too, reflecting back Cech's sentiments.